S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

 

16 důvodů proč nakupovat u nás:

 

Široký sortiment (přes 32 značek, přes 2970 produktů na výběr a pořád se rozšiřujeme)

Běžné slevy 2-15% dle druhu zboží

Slevové kupóny, které se odečítají v průběhu objednávky.

Česká distribuce - záruka servisu, zboží obsahuje tištěný návod v českém jazyce.

Pojištění fototechniky, stativového vybavení, studiových světel.

E-mailové a tel. poradenství ZDARMA

Rychlá komunikace, otevřený a individuální přístup k zákazníkům

Čištění těl a čipů D-SLR, Čištění těl a skel objektivů

Pro objednání zboží není potřeba se registrovat

Osobní odběr v Praze( dle domluvy )

Osobní doručení po Praze ( dle domluvy )

Při nákupu nad 7.261,- s DPH doprava v síti Zásilkovny.cz a Uloženky.cz ZDARMA

U některých produktů doprava zdarma již od 2.490,-

Platba dobírkou, převodem na účet, se splatností.

Recenze a zkušenosti zákazníků

Jsem plátcem DPH

6 způsobů dopravy ( doprava již od 60,- )

FOTO MÁLEK - Petr Málek - idatabaze.czFotoaparáty a příslušenství - idatabaze.cz

Doporučuji:

 

 

 

 

 


 

Podporuje mojeID

KONTAKTY

Foto Málek
Praha
tel: +420 777 018 478
info@fotomalek.cz
IČ:74778374
DIČ:CZ8409160419

ZBOŽÍ V AKCI

cena pro Vás 16 000,00 Kč
Skladem ANO
cena pro Vás 4 890,00 Kč
Skladem ANO

Doporučuji

cena pro Vás 2 890,00 Kč
Skladem ANO
cena pro Vás 4 350,00 Kč
Skladem ANO
cena pro Vás 128 990,00 Kč
Na dotaz

» Průvodce výběrem stativu

 

Stativ - zkáza i spása fotografií - průvodce výběrem stativu

06.05.2011 11:08

 

Přestaňte jej proklínat, a naučte se ho mít rádi. Je totiž nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím technickou kvalitu fotografií. Sebelepší objektiv totiž nekvalitním stativem, nebo dokonce bez něj, degradujete na nejobyčejnější "seťák".

Zkušenosti z našich workshopů ukazují na zkušenost, že stativy patří u amatérských fotografů k velmi podceňovanému příslušenství. Stativ je často brán jako nutné zlo, a zcela analogicky je snad právě proto na jeho nákupu nevhodně šetřeno. Vídám fotografy, kteří mají digitální zrcadlovku s několika objektivy v celkové hodnotě někdy i přes 100.000 korun, a tuto skvělou výbavu upevňují na stativ ze supermarketu v ceně kolem 1500 korun, a to ještě v tom lepším případě. Je to skutečně šetření na tom nejnepravějším místě a peníze za objektivy se stávají zbytečnou investicí.

 

Proč stativ? Technika.

Hlavním úkolem stativu je eliminace pohybové neostrosti, která vzniká pohybem fotoaparátu během expozice snímku. Pohybová neostrost je tím větší, čím delší je ohnisková vzdálenost objektivu. U širokoúhlých objektivů  není riziko rozmazání snímku tak velké, o to víc je však podceňováno riziko vzniku tzv. "plíživé" neostrosti. U kinofilmových fotoaparátů platí pravidlo, že expoziční čas by měl být minimálně převrácenou hodnotou ohniska objektivu při snímání z ruky, ale samozřejmě při pevném držení podle zásady tříbodového zpevnění fotoaparátu. V praxi to znamená, že s 200 mm objektivem byste měli pro snímání z ruky použít expoziční čas alespoň 1/200 sec., nebo kratší. Jenže ne vždy jsou světelné podmínky dostačující a najednou je expoziční čas 1/100 sec. "To udržím", řeknete si možná v tu chvíli. Neudržíte! Možná nebude na snímku viditelné rozmazání kresby, ale plíživá neostrost vás zbaví kresebných detailů a obrysové ostrosti. U digitálních zrcadlovek jsou nároky na stabilitu fotoaparátu ještě vyšší, protože díky interpolaci Bayerova vzorce je sebemenší neostrost násobena. U zrcadlovek s APS-C čipem je pak nutné ještě započítat koeficient ohniskové vzdálenosti (cca 1,5x), takže ve výsledku bude minimální "bezpečný" expoziční čas pro 200 mm teleobjektiv kolem 1/400 sec. U silnějších teleobjektivů již toto pravidlo přestává platit, a třeba u 300 mm objektivu je potřeba pracovat s výrazně kratším expozičním časem, v případě D-SLR to bude kolem 1/1000 sec. Dosažení takto krátkého expozičního času již ale není snadné, pokud se nejedná o zvláště světelný objektiv a snímání za slunečného počasí. Spolehnout se nemůžete ani na obrazovou stabilizaci, ať již v objektivu, nebo integrovanou v těle fotoaparátu. Obrazová stabilizace je schopna potlačit vliv chvění nebo nárazu zrcátka, ale nemůže stabilizovat celkový pohyb fotoaparátu (ideální je pak využití stativu současně s obrazovou stabilizací). Kvalitní stativ zajistí stabilitu fotoaparátu jak při klasickém snímání, tak při jeho využití jako opory při současném držení fotoaparáu rukama (např. při snímání sportu, módních snímků nebo zvířat), kdy lze počítat s prodloužením bezpečných expozičních časů pro snímání až o 3 EV u objektivů nad 300 mm, a o 5 EV u objektivů širokoúhlých. Pro snímání s kabelovou nebo dálkovou spouští pak lze s kvalitním stativem pracovat prakticky s libovolným expozičním časem. Nezbytností je samozřejmě stativ u dlouhých expozičních časů v řádu vteřin až minut, kdy je snímání z ruky již zcela vyloučeno.

Proč stativ? Psychologie.

Stativ nejen že zlepšuje technickou kvalitu vašich fotografií, ale má zásadní vliv i na jejich celkovou působivost a atraktivnost, a to především při digitálním snímání. Stativ vám pomůže se selekcí záběrů. Jak? Inu, je to jednoduché. Alespoň u statické fotografie, jako je krajina, krajinný detail, zátiší nebo makro, si prostě zakažte fotografovat bez stativu. Pak se již můžete spolehnout na lenost. Čím jste línější, tím lépe. Protože při putování krajinou se vám nebude chtít rozkládat stativ kvůli každé banalitě. Stativ vás donutí zpomalit, zastavit se, a prohlédnout si pořádně celou scénu, která vás zaujala. Vyfotografovat ji, či nikoliv? Je scéna tak zajímavá a působivá, aby stálo za to kvůli ní rozkládat stativ? Stojí opravdu ta pampeliška za tu práci, jsou atmosférické podmínky natolik atraktivní, aby stálo za to ten kopec vyfotografovat?

Kdybyste si stativ nezakázali, za stejnou dobu přemýšlení o jeho možném použití byste z ruky udělali možná pět, možná i deset záběrů. Zbytečných, banálních, nic neříkajících. Záběrů, které by byly následně smazány, nebo zmizely v propadlišti dějin vašeho hardisku. Díky stativu to zbytečné datové „smetí“ na kartu ani nenasypete. A za celý den pořídíte tak desetinu, možná i méně záběrů, než při „skenování“ světa kolem sebe při snímání z ruky. Ale ta desetina bude mít hodnotu, budou to fotografie, které zkrátka stály za vaší námahu a čas. Fotografie, které vystoupí z černé díry počítače a z dat se stanou skutečné fotografie na papíře. A ve výsledku čas strávený přípravou stativu bude jen zlomkem času, který byste jinak věnovali nekonečnému třídění, mazání a archivování těch stovek či tisíců zbytečných souborů.

Proč stativ? Kreativita.

Stativ dává svobodu vaší tvorbě, vaší kreativitě. Díky stativu můžete pracovat s clonou a expozičním časem zcela libovolně, v závislosti na tvůrčím záměru, a ne v mezích daných tím, jaký expoziční čas udržíte. Stativ vás zbaví zátěže a uvolní ruce, které si v zimě můžete hřát v kapsách a v létě jimi držet plechovku s Coca-colou, zatímco si v klidu záběr promýšlíte. A když se k němu vrátíte, je obraz v hledáčku stále stejný, zatímco při snímání z ruky se ke stejnému záběru vrátíte jen těžko – někdy stačí malý krok stranou, a snímek vypadá ve výsledku zcela jinak.

Určitě se vám již stalo, že až doma při kontrole fotografií si uvědomíte, že „to chtělo víc doprava“, že se vám významný objekt dotýká okraje obrazové plochy, nebo že budete muset složitě retušovat nějaký detail, který by bylo snadné odstranit v reálu jeho odnesením stranou. Znáte to určitě dobře sami: „Že já jsem neudělal to, či ono…“Stativ vám dovolí, aby se záběr mohl ve vaší hlavě „uležet“, a můžete scénu doslova „piplat“ do nejmenších detailů. Díky stativu můžete vymýšlet i různé další zásahy do reálné scény, můžete v klidu tvořit, a to je právě ta skutečná kreativní práce fotografa. Ano, možná vznikají kreativní snímky i dodatečně, v počítači, ale je to opravdu to, proč jste se stali fotografy? Neměl by být stisk spouště fotoaparátu vyvrcholením, nikoliv začátkem práce fotografa? A nepřinese vám více uspokojení snímek, na který již v počítači nemusíte prakticky sáhnout, než soubor, který stáhnete z karty jen jako polotovar a nahrazujete poctivost fotografického řemesla hodinami u počítače?

 

Stativ umožňuje přesné nastavení úhlu záběru a výřezu, neztrácíte tak rozlišení snímku dodatečným výřezem v grafickém editoru. Díky stabilitě záběru v hledáčku fotoaparátu upevněného na stativ si můžete v klidu prohlédnout celou obrazovou plochu. Můžete také precizně vyrovnat horizont, protože jeho narovnávání v editoru znamená velkou ztrátu rozlišení detailů. Bez stativu si neumím představit ani práci s přechodovými filtry, protože jejich pozici v obrazovém poli je nutné nastavit co nejpřesněji a při zacloněném objektivu, kdy je obraz v hledáčku nebo i na živém náhledu těžko pozorovatelný. Díky upevnění fotoaparátu na stativu si můžete odclonit rukama okolní světlo a v klidu zvolit optimální polohu filtru.

Hliník nebo Karbon?

Při výběru vhodného stativu patří volba konstrukčního materiálu k druhému nejdůležitějšímu kroku, u kterého je nutné zohlednit mnoho faktorů. Uvedené materiály se liší především dvěma základními vlastnostmi materiálů jdou ale proti sobě, což je málo známý fakt, který při výběru stativu nebývá tak často zohledňován.

Hliník má (z uvedených materiálů) nejvyšší hmotnost, ale současně nejnižší nosnost. Snadno podléhá rezonanci, ohýbá se a je relativně křehký – zlomit hliníkovou nohu stativu není až tak velký problém. O něco lépe je na tom speciální lehčený hliník Gito AL 13 s hmotností asi 70% oproti klasickému hliníku. Díky vnitřní struktuře je tento materiál o poznání pevnější, a především lépe tlumí vibrace a nepodléhá větší rezonanci.

Karbonové konstrukce (kompozit vyztužený uhlíkovými vlákny) jsou naproti tomu nejlehčí, a současně nabízejí nejvyšší nosnost. Je ale nutné zohlednit technologii výroby. Když objevíte v obchodě karbonový stativ s překvapivě nízkou cenou, můžete se spolehnout na to, že se jedná nejspíše o čínský produkt z maximálně třívrstvého kompozitu a s výhradně podélným uspořádáním uhlíkových vláken. Jediným přínosem takového stativu je pak jeho nízká cena, protože ostatní důležité vlastnosti zaostávají i za běžným hliníkem. Kvalitní karbonové stativy mají sekce minimálně třívrstvé, a co je důležité – vlákna jsou v jednotlivých vrstvách střídavě podélná a křížová, což je rozhodující konstrukční vlastnost pro pevnost a absorpci vibrací. Chcete-li mít jistotu skutečně kvalitní karbonové konstrukce, rozhodujte se výhradně mezi italskými značkami Manfroto a Gitzo. Právě Gitzo nabízí jedinečnou konstrukcí šestivrstvého kompozitu se střídavě podélným a křížovým uspořádáním vláken (Carbon 6x), a díky tomuto řešení dosahuje naprosto unikátních vlastností.

 

Tak tedy Bazalt...

Rozdíl mezi vlastnostmi hliníku a kvalitního karbonu je z hlediska hmotnosti, nosnosti i ostatních důležitých vlastností skutečně propastný, není proto divu, že mnoho profesionálních fotografů hledalo nějaký kvalitní kompromis, či spíše materiál stativů, který by si vzal z hliníku i karbonu to nejlepší, aniž by to znamenalo kompromis v kvalitě a užitné hodnotě. Pro většinu fotografů je totiž hliníkový stativ zbytečně těžký, pro mnoho aplikací je naproti tomu karbon naopak až příliš lehký. A tak se zrodily bazaltové, tedy čedičové stativy.

Zatím jediným výrobcem bazaltových stativů je značka Gitzo, která profesionální bazaltové stativy uvedla na trh v roce 2004. Vzhledem k rychle rostoucí popularitě bazaltových stativů se Gitzo rozhodlo dále zlepšit technologií výroby a v průběhu léta uvede na trh druhou generaci bazaltů, u jejichž výroby bylo využito několika metod výroby z kosmických výzkumů. Nová technologie výroby je nyní stejná, jako u materiálu Carbon 6x, a byla zvýšená tuhost stativu o 22% oproti dosavadním modelům. Bazalt je hmotnosti i nosnosti právě někde v polovině mezi hliníkem a karbonem, stativy tak nejsou ani nadměrně těžké (fotograf s sebou nemusí nosit nadbytečnou a nevyužitelnou zátěž), ani příliš lehké (jsou proto vhodné i pro krajinu, aniž by bylo nutné v běžných podmínkách zvyšovat jejich stabilitu přídavnou zátěží). Zkrátka, jsou tak akorát. Svými vlastnostmi jsou proto bazaltové stativy nejuniverzálněji použitelné a jejich obliba prudce roste jak mezi profesionálními, tak i mezi amatérskými fotografy, kteří díky bazaltu nemusí řešit kompromis mezi hliníkem a karbonem.

 

V případě bazaltového stativu nemusí fotograf kupovat dva stativy ( hliníkový a karbonový ) pokud chce přizpůsobit výběr stativu pro maximální výkon a pohodlí aktuálně podle snímacích a povětrnostních podmínek. A navíc, jak můžete vidět na fotografiích, nová kolekce Gitzo Basalt je designově něčím zcela novým, výjimečným, a je určitě tím nejkrásnějším, co bylo kdy v designu stativů vytvořeno. Nová kolekce totiž barevnou kombinaci černé a ohnivé oranžové vystihuje podobu čediče v jeho tekuté, žhavé formě a ztuhlého, tedy již vychladlého černého čediče.

Nejdůležitější je torzní úhel

Při vybírání vhodného stativu hodnotí obvykle fotografové všechno možné, jen ne to nejdůležitější, co odlišuje profesionální stativy od těch běžných. Torzní úhel. Nikoliv nosnost, prohnutí sekcí při zatížení, výška nebo transportní rozměr. To jsou parametry jistě důležité, ale měly by být posuzovány až po zhodnocení právě torzní tuhosti, která je pro stabilitu a tím i ostrost snímků parametrem klíčovým.

Můžete si udělat se svým stativem malý pokus. Postavte jej na pevnou podložku a kolmo shora na něj několikrát zatlačte. Jeho pohyb (prohnutí stativových sekcí) bude pravděpodobně jen nepatrný, pokud nejste nešťastnými majiteli nějaké čínské trojnožky ze supermarketu. Nyní vysuňte částečně středovou tyč tak, abyste ji mohli vzít do ruky, a zkuste stativem střídavě otáčet doleva a doprava. Pokud na stativu máte nasazen fotoaparát s teleobjektivem, tak se pravděpodobně zděsíte. Zatímco tlak zátěže na stativ nezpůsobil podstatný vertikální pohyb fotoaparátu, otáčení v jeho ose znamená rozkmit objektivu v poměrně velkém úhlu, který například u 300 mm teleobjektivu může znamenat posun optické osy v promítaném obraze na úrovni horizontu krajiny i několik desítek metrů. A to by musel být použit opravdu hodně krátký čas v řádu 1/10000 sec., aby se takový pohyb neprojevil minimálně ztrátou obrysové ostrosti a detailů.

K torzní tuhosti přispívá v první řadě profil a tuhost stativových sekcí. Nejhůře jsou na tom lité hliníkové obdelníkové či dokonce „U“ profily levných stativů, dobrou tuhost vykazují hliníkové „O“ profily, nejlépe jsou na tom vícevrstvé bazaltové a karbonové sekce. Kromě toho ovlivňuje rozsah torzního úhlu stativu také systém zamykání sekcí a přesnost, či spíše těsnost vzájemně zasouvaných sekcí. Můžete udělat se svým stativem další pokus. Uvolněte zámek některé sekce a naplno ji vysuňte. Aniž byste zámek utáhli nebo aretovali, zkuste s vysunutou sekci zakývat ze strany na stranu. Čím většího úhlu dosáhnete, tím menší je přesnost sekcí a jejich upevnění je pak závislé pouze na jednom bodě zámkového systému. U profesionálních stativů je výroba sekcí výrazně přesnější, profily se do sebe zasouvají s minimální vůlí, a po zajištění zámku je tak upevnění dvoubodové. Mechanismem zámku v místě uchycení, a současně oporou o vyšší sekci na vnitřním konci zasouvané sekce. Že je dvoubodové upevnění výrazně stabilnější vás asi dlouze přesvědčovat nemusím. Možná se ale ptáte, proč tolik povyku kolem torzního úhlu, když stativem při práci „nevrtíte“. Omyl! Vrtíte. A když ne vy, tak určitě i malý vánek, natož nepravidelný nárazový vítr, a to především na měkčím podloží. Vítr nefouká shora či odspodu, fouká více či méně horizontálně, a stačí mu do cesty postavit trochu delší a mohutnější objektiv, tím větší plocha, o kterou se vítr může opřít, a protože hmotnost objektivu je nesena ve vertikálním směru stativem, nemá samotná hmotnost objektivu vliv na jeho schopnost odolávat větru. Vítr se tedy o objektiv opře, vychýlí ho, pak trochu poleví, objektiv se vrátí do původní polohy, znovu zafouká, a objektiv se v rozsahu torzního úhlu stativu rozkmitá, tedy se „vrtí“ stejně, jako při našem prvním pokusu. Nárazovému větru tedy odolají pouze stativy s nejvyšší torzní tuhostí. Vzhledem k vlastnostem materiálů pro výrobu stativových tyčí lze dosáhnout vyšší torzní tuhosti při stejné dosažitelné výšce právě u stativů bazaltových a karbonových.

Pokud jste si oddechli s tím, že tedy ve větru fotografovat nebudete, je to jednak škoda, protože za větrného dne jsou obvykle nejhezčí oblaka, a jednak ani fotografování za bezvětří nic neřeší. Velký torzní úhel stativu vás totiž při práci s delším teleobjektivem asi připraví o nervy. Při otáčení fotoaparátem na stativové hlavě totiž „prověříte“ torzní tuhost také. Možná jste si ani neuvědomili, kde je vlastně ukryt problém, když chcete nastavit přesný výřez, pootočíte fotoaparátem, a po uvolnění bočního tlaku se záběr opět změní, jakoby se zhoupne o kousek, často i o kus zpět. Ne, hlava za to nemůže. Viníkem je malá torzní tuhost stativu. A pokud používáte vícecestné hlavy, nebo levné kulové hlavy, nepomůže ani větší uvolnění příslušné rukojeti či zámku. V takovém případě sice nebudete tolik „pokoušet“ torzní úhel stativu, ale hlava bude tak volná, že po nalezení přesného záběru a jejím dotažení se opět záběr změní, protože utažení mechanismu hlavy stáhne objímku nerovnoměrně k jedné straně, o vertikální změně optické osy ani nemluvě. U kvalitních profesionálních kulových hlav tento problém prakticky odpadá (z toho pohledu jsou absolutní špičkou hlavy Gito Center Ball – viz test v minulém vydání Photo Life). Údaje o torzní tuhosti ale u většiny výrobců stativů nenajdete, protože by odrazovaly zákazníky od jejich zakoupení. K tomuto problému se postavila čelem pouze značka Gito, která rozděluje rozsah torzního úhlu stativů podle sekcí a jejich doporučením pro použití s objektivy v limitu zatížitelnosti stativu, výrobce ale již nezaručuje jeho dostatečnou odolnost vůči torznímu namáhání a za nepříznivých snímacích podmínek.

 

 

Zatížitelnost stativu

Zatížitelnost ( chcete-li, nosnost ) stativu je dalším důležitým ukazatelem, který je nutné brát na zřetel při jeho výběru. Možná budete při studiu technických parametrů překvapeni tím, na jak  velké zatížení jsou stativy konstruovány (běžně 10-20kg), a že mají ve stejné třídě někdy dokonce větší zatížitelnost, než přiměřená stativová hlava. Přitom ani velmi těžká výbava umisťovaná na stativ, pokud nepočítáme extrémní světelné superteleobjektivy, obvykle nepřesáhne hmotnost 5 kg. Tato zdánlivá disproporce má ovšem své opodstatnění. Nejde jen o pouhou „rezervu“ výkonu, ale výrobce profesionálních stativů přímo počítá s přídavným zatížením, které je nutné v náročných podmínkách snímání ve větru. Stativ tedy musí bezpečně unést nejen fotoaparát s objektivem, ale také zátěžové pytle s pískem, štěrkem či kamením, nebo alespoň fotobrašnu se zbývající výbavou.

Zde bych chtěl opět přidat poznámku k již zmiňovaným čínsko-asijským stativům, které koupíte třeba i za tisícovku či dvě. Možná se necháváte zmást třemi výztuhami, které vedou od středové tyče ke stativovým nohám. Možná se domníváte, že díky těmto vzpěrám je stativ mimořádně pevný a má vysokou nosnost. To je však omyl. Vzpruhy nepovyšují takové stativy na výkonnější třídu a jsou zde použity pouze proto, aby stativ vůbec držel pohromadě, když na něj umístíte fotoaparát. Nehledě na to, že vzpruhy znemožňují vyklápění nohou do větších úhlů, které jsou nutné v silnějším větru pro zajištění stability a bezpečnosti fotoaparátu.

 

Komfort pro radost z práce

U stativů platí přímá úměra mezi kvalitou, užitnými vlastnostmi a cenou. Můžete si být jisti (u nečínských výrobků), že vyšší investice se v případě stativu a stativové hlavy vždy projeví ve vyšší kvalitě i v komfortu při manipulaci s ním. Je to právě špatné ovládání, ergonomicky nedořešen prvky či pomalost přípravy k použití, co bývá příčinou odporu vůči stativům. Když ale vyzkoušíte práci se skutečně profesionálním systémovým stativem, uvědomíte si, že je to skutečný pomocník a spása pro technickou kvalitu vašich fotografií. Levné, vratké, a na ovládání špatně řešené stativy jsou naopak zkázou pro vaše fotografie, pokud se na ně spoléháte, a odrazují vás od používání i jakýchkoliv jiných stativů.

Je celkem pochopitelné, že používání stativu je bráno mnoha fotografy jako nutné zlo, a proč nepřiznat, že i já potřebuji k jeho používání určitou dávku sebezapření. Jenže celoživotní zkušenosti a lpění na technické dokonalosti snímků mi nedovolí stativ nepoužít, když je to potřeba. Díky možnosti si vyzkoušet bazaltový stativ a zcela jiný systém jeho ovládání jsem ale zjistil, že práce se stativem mě nemusí obtěžovat. A designově nová kolekce stativů Gitzo Basalt byla poslední kapkou k tomu, abych zcela změnil své „stativové“ vybavení. Díky svým zkušenostem jsem dokázal eliminovat nedostatky svého dosavadního stativu, ale bylo to nepohodlné a často velmi omezující, zatímco Gito bylo tak osvobozující. A tak, stejně jako Soni, se již těším na léto a na svůj zbrusu nový bazaltový stativ. A co mám na mysli, když mluvím o komfortu profesionálních stativů Gito?

V první řadě to byl velmi příjemný dojem důvěry, který bazalt u mě získal. Jako krajinářský „klasik“ jsem nikdy nepřilnul ke karbonovým stativům, i když vím, že jsou velmi stabilní. Jejich příliš nízká hmotnost mi prostě vadí, a jako naturista ji neocením. Abych dosáhl potřebné stability s hliníkem, bylo nutné jej předimenzovat z hlediska hmotnosti. A najednou jsem držel v ruce stativ bazaltový, pevný jak skála a přitom znatelně lehčí, než můj dosavadní hliník, přesto jsem okamžitě získal k jeho konstrukci důvěru (úspora celkové hmotnosti bazaltového stativu a magnesiové hlavy oproti mému dosavadnímu stativu s hlavou je téměř ¾ kilogramu, přitom získám vyšší torzní tuhost, nosnost i výrazně lepší ovladatelnost). Stačilo uvolnit sekce a „zavrtět“ jimi. Vychylování jednotlivých tyčí je zanedbatelné, takže jednoznačně torzní tuhost přesahuje vše, co jsem dosud používal, nehledě na absorpci chvění, kterou je možné cítit i v ruce. Už v té chvíli jsem věděl, že můj „hliník“ se brzy odstěhuje minimálně do Humpolce.

Další zásadní změnou je zcela odlišné zamykání sekcí. Žádné „křídlové“ matky, žádné páčky, o které se zvláště v zimě tak snadno zlomí nehet či skřípne prst. Místo toho na ovládání jednoduchý systém G-lock, díky kterému je možné jediným pohybem jedné ruky uvolnit všechny sekce stativové nohy současně. A stejně tak je zajistit po složení stativu. Jakmile jednou vyzkoušíte, jiný systém už chtít nebudete. A rozkládání a skládání stativu se stane dílem vteřin, aniž by vás obtěžovalo nebo jakkoliv namáhalo. A že se systém G-lock snadno ovládá i v libovolných rukavicích je samozřejmostí. Písmeno „G“ u systému je zkratkou „Gravity“, a v praxi to znamená, že není nutné sekce nějak výrazně pevně utahovat. Po zatížení totiž pevnost jištění narůstá sama – čím více stativ zatížíte, tím pevněji systém G-lock stativové sekce drží. Pro povolení či utažení G-lock systému pak stačí otočení zámků o pouhých 90 stupňů.

Další zdánlivou, ale opravdu jen zdánlivou maličkostí je způsob utahování středové tyče. Opět symetrické, s poměrně dlouhými styčnými plochami, takže po uvolnění se tyč ve středové růžici neviklá, a po dotažení nijak výrazně nemění svou polohu. Jak asi víte, jsem při fotografování opravdu perfekcionalista, a záleží mi i na drobných detailech při změně úhlu snímání.

Při konečném stanovení výřezu fotografie často s okem u hledáčku jemně dolaďuji výšku snímání pomocí středové stativové tyče. Nejen, že mě její viklání dohání k šílenství, protože to znamená nastavovat přesnou pozici na několik pokusů, ale…

Nevěřil bych, jak může systém utahování vyřešit klid při práci. Právě můj styl fotografování, kdy není ustanovení stativu náhodné, ale probíhá obvykle při upřesňování pozice s okem u hledáčku fotoaparátu, vedl k tomu, že jsem měl vždy problém nahmatat utahovací „křídlatou“ matici v prostoru mezi stativovými sekcemi. Samozřejmě, že to obvykle končilo tak, že jsem musel dát oko od hledáčku a matici najít, a pak se k hledáčku vrátit. To ale narušovalo moje soustředění na záběr. Utahovací „megamatici“ u stativu Gito ale nejde nenahmátnout ani se zavřenýma očima, což je pro mne nesmírně osvobozující.

Vždy jsem na našich workshopech potěšen, když vidím, že zdaleka nejsem sám, kdo se tak trochu „pere“ se západkami, jež uvolňují vyklápění stativových nohou do většího úhlu. Chce to grif, to ano, ale když západky neuvolňujete každý den, snadno vyjdete ze cviku, a pak se začíná od začátku. U stativů Gitzo je vše řešeno jednoduše. Noha stativu nemusí být ani výrazně uvolněna od tlaku, stačí povytáhnout západku dvěma prsty (opět bez problému i v rukavicích) a při vyklápění nohy ji není nutné dále držet. Sama zapadne v nejširším úhlu, nebo ji zajistíte v potřebném jiném úhlu pouhým stisknutím.

 

Otevřený systém

Profesionální systémy stativů jsou stavěny jako otevřené, aby bylo možné je různě modifikovat podle snímacích podmínek, ale i doplnit o zcela nové systémové příslušenství. Z hlediska vývojářů se tak trochu jedná o vizionářství - postavit stativ tak, aby se pro něj dalo použít příslušenství, které ještě ani není vymyšleno, natož vyrobeno...Podívejme se proto na několik zajímavých doplňků k profesionálním stativům Gitzo.

Asi nejčastěji kupovaným doplňkem jsou různé koncovky pro snímání v odlišném prostředí, a to především podle charakteru podloží. Pokud fotografujeme v exteriéru, pak byste rozhodně měli doplnit stativ o koncové bodce (špičce), (viz.Photo Life 71/2009), které snadno proniknou trávou či mechem až k tvrdému podloží, a stabilizují stativ mnohem lépe, než standardní gumové koncovky, které zvláště u lehkých karbonových stativů zůstávají na pružícím koberci listí, jehličí, mechu, trávy atd. Za větru je pak možné dále výrazně zvýšit stabilitu stativu zatlačením bodců do stabilního podloží. Pro měkčí podloží, jako je jíl nebo písek jsou vhodné dlouhé bodce, pro běžnou půdu postačí bodce kratší. Univerzální koncovky s výsuvnými bodci nedoporučuji, protože přesah je na skutečné ukotvení v podloží nedostatečný, stejně tak i tvar špice, který není v zemi nijak tlakově uchycen.

Pro velmi měkké podloží, suché sypké písky, bahno nebo sníh jsou vhodné naopak velké kotouče, kterým se přezdívá Big Feet. Zvláště v těch případech, kdy se dá předpokládat větší propadání stativu (hluboký sníh) jsou tyto velké gumové podložky (viz.Photo Life 71/2009) nesmírně důležité. Pokud totiž stativ zapadá hluboko do vlhčího sněhu, dochází k velmi silnému samovolnému rozevírání stativových sekcí (sekce se "zapichují" do sněhu v rozdílném úhlu, a jeho masa nedovolí stativovým nohám se propadat souměrně kolmo k zemi) a hrozí tak velmi reálně poškození středové růžice, nebo dokonce ohnutí či zlomení stativových sekcí. Big Foot je neocenitelným pomocníkem také pro monopody, a absorbuje i jemné chvění podloží, což využijete při snímání s dlouhými expozičními časy v průmyslových zónách, u silnice atp...Podobnému namáhání stativu je dobré předejít také na velmi kluzkém podloží, do kterého nejdou zabodnout bodce, protože stativové nohy se budou rozjíždět, a to tím víc, čím větší bude zatížení stativu. Jedná se především o hladké nebo leštěné dlaždice, leštěné dřevěné nebo plovoucí podlahy, mramorové podlahy apod. Standardní gumové koncovky nestačí, bodce se nezabodnou, takže zbývají velké "boty" z měkké gumy s vysoko adhezí. Tyto přídavné "boty" (Location Shoe) přilnou k hladkým podlahám a stativ lze i zatížit bez obav o jeho poškození.

Z jiného soudku jsou možnosti, jak stativ zmenšit a zlehčit v případech, kdy je to opravdu nutné a počítá se každý gram hmotnosti, což jsou obvykle dálkové nebo horské túry. Pomocí Gitzo Reducers je například možné během chvilky a bez nástrojů zmenšit tří nebo čtyřsekční stativ na dvousekční, do redukcí se našroubují standardní nebo alternativní koncovky (třeba bodce) a můžete se vydat na cestu. Hmotnost je možné dále snížit u bazaltových a karbonových stativů instalací kratší středové tyče, což přinese i výhodu možností snímání níže u země. A chcete-li snímat opravdu těsně nad zemí, pak není problém středovou tyč zcela odstranit a využít systému Gito Ground Level, a dostat se tak na pouhých 8-12 cm nad zem.

Nemáte ucelený systém pro panoramatickou skládanou fotografii, a přesto ji chcete čas od času snímat? Pokud nemáte panoramatický adaptér s možností otáčení, který byste upevnili na stativovou hlavu a budete otáčet přímo základnou hlavy, pak je nezbytně nutné, aby středová tyč byla ve svislé poloze, jinak budou výsledné fotografie do oblouku nebo „esíčka“. Vodováha na stativové hlavě nebo v sáňkách je v tomto případě nepoužitelná, protože je nejprve nutné zajistit svislou orientaci středové tyče. A tak na její spodní konec upevníte vodováhu, tyč vyrovnáte, a pak již můžete po vyrovnání fotoaparátu podle vodováhy na hlavě začít fotografovat.

Různých doplňků a možností rozšíření použetelnosti je u profesionálních stativových systémů samozřejmě víc, ale to bychom jim museli věnovat celé vydání časopisu. Na závěr mi dovolte ještě jednu malou úvahu o cenách stativů. Když se zamyslíte nad tím, co je pro technickou kvalitu fotografií rozhodující, tak je to objektiv a stativ. Fotoaparát je až na třetím místě, a při současném stavu technologií je z hlediska obrazové kvality téměř jedno, jaký model fotoaparátu si pořídíte.

O objektivech a stativech toto neplatí. Bez kvalitního stativu jsou investice do špičkových objektivů zbytečné, zatímco investice do stativu se vyplatí vždy, u běžných i špičkových objektivů. Z hlediska technické kvality fotografií je tedy poměr důležitosti přibližně 3:2:1 v pořadí objektiv - stativ - fotoaparát. U fotoamatérů jdou investice do techniky paradoxně většinou zcela obráceně. Nejvíc se investuje do fotoaparátu, méně do objektivů a až když něco zbyde, tak do stativu. Když jste schopni dát za fotoaparát 30.000 korun, proč šetříte jeho zakoupením s tím nejlevnějším "seťákem"? Raději si kupte jednodušší model a k němu objektiv střední nebo profesionální třídy, a výsledné fotografie budou rozhodně kvalitnější. A když investujete nějakých 50.000 korun do fotoaparátu a objektivů, je vzhledem k významu investice třeba 10-15.000 korun do špičkového profesionálního stativu s profesionální magnesiovou kulovou hlavou stále ještě v menším cenovém poměru, než její přínos pro kvalitu vašich fotografií. Ostatně, tato částka je srovnatelná s jedinou měsíční splátkou leasingu na auto střední třídy...

Chcete-li pro technickou kvalitu svých fotografií udělat skutečně něco významného, něco, co ji technicky povýší na profesionální úroveň a současně vám ulehčí práci a posune vás i v kreativitě, pak rozhodně nepodceňujte význam kvalitních profesionálních stativů. Hned po objektivech je to ta nejlepší investice, kterou můžete pro svůj další fotografický rozvoj udělat.

 

Stativ na celý život = Gitzo

Obrovskou výhodou profesionálních systémů, která ve výsledku zcela eliminuje jejich vyšší cenu, je možnost dodávky libovolného náhradního dílu a to v případě značky Gitzo pro stativy a hlavy třeba i 25 let staré. V praxi to znamená, že takový stativ můžete mít třeba celý život a když něco ztratíte nebo poškodíte, tak si prostě objednáte díl nový – není tedy nutné kupovat stativ nový, jak e tomu u běžných stativů. Např. na stránkách www.gitzo.com najdete záložku „pare partes“, kde si jednoduše vyhledáte typ a model svého stativu nebo hlavy, a stáhnete si v PDF formátu výkres s vyobrazením všech dílů – starší vybrat ten, který potřebujete  a objednat jej. Od nejmenší podložky až po celé stativové sekce.

 

Článek použit z časopisu Photo life č. 71/2009

Autor:  Jan Karbusický

Koupit můžete zde.

Odkaz: www.csfotografie.cz

 


Více zde: http://www.fotografie-malek.com/news/stativ-zkaza-i-spasa-fotografii/


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ